Rok pozná(vá)ní (a) života 2023

Jsem naživu; a cítím to víc a víc každým dnem, protože se o to snažím. Učím se. Jsem vděčný za vše, co jsem (nejen na tomto světě) dostal (nejen od Boha); i když je život někdy dost náročný, miluju ho žít. Chci žít, milovat, cítit, být; a nakonec odejít s láskou, vděčností, přijetím a smířený.

Jako každý rok píši svou novoroční bilanci. Je to už osm let, co jsem se rozhodl jednu zveřejnit; a protože je čtete, dělám to od té doby každý rok (přečíst si je můžete tady: 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021, 2022). Rád si je po sobě čtu, vracím se v čase a potvrzuji si můj oblíbený citát (asi Kryštofa Kolumba): „Život má větší představivost, než si nosíme ve svých snech.“

Než začnu (snad nějak chronologicky) psát o jednotlivostech, rád bych zmínil to (možná) největší, co mi rok 2023 přinesl; propojilo se mi totiž (především asi díky Ježku bez klece) několik nejdůležitějších oblastí, kterým se v životě věnuji: (vnitřní i vnější) svoboda, anarchokapitalismus, sebeřízené vzdělávání a seberozvoj. Dřív jsem minimálně seberozvoj považoval za dost oddělený od anarchokapitalismu; pomáhal mi se zlepšovat v komunikaci s lidmi, což se hodilo při přednáškách a debatách, ale šlo prostě o „něco jiného“. Poslední rok však poznávám silné souvislosti mezi vnitřní a vnější svobodou, strachem jednotlivců a podobou celé společnosti; nemluvě o principech svobody, jež se z výchovy dětí přenášejí do jednání dospělých jedinců a jež jen těžko může aplikovat rodič, který se nevyzná sám v sobě.

Jako každý rok děkuji svým blízkým za všechno; díky, že jste pořád tady, že mě milujete a přijímáte takového, jaký jsem, i když je to se mnou někdy těžké. Jsem opravdu vděčný za lidi, které mám kolem sebe a kteří mě provázejí životem – ať už za „smečku“ z Prahy, v níž žiju už dlouhé roky, nebo dospěláky i děcka z Ježka, z nichž se mnozí stali mými blízkými přáteli (i víc než to).

Studio Svobodného přístavu

Studio Svobodného přístavu stále považuji za vlajkovou loď Kanálu Svobodného přístavu; a nepřestáváme tvořit! Přáli jste si více hostů, začali jsme je tedy zvát. Mezi letošní nejsledovanější díly patří rozhovory s Kicomem či Davidem Jirsou; a z dalších známějších tváří do Studia zavítali například Štěkánka the Učitelka, Kato, (K)a( )to dokonce dvakrát. Silným zážitkem pro mě byla i debata s generálem Frydrychem, ředitelem policejní Národní protidrogové centrály. Z videí týkajících se mého oblíbeného vzdělávání bych vypíchl Janinu z Ježka, Sáru a Michaelu Řeřichovou. Video Tvořme! k mému velkému potěšení inspirovalo několik lidí k začátku vlastní tvorby; jedním z nich je třeba anarchokapitalista Karel Šindelář. Za naprosto zásadní považuji livestream s Gabrielou, ve kterém poprvé nemluvíme (primárně) o vzdělávání, nýbrž o svobodě jako takové.

Stoky Svobodného přístavu

Stoky smrdí na webu Urza.cz už devátým rokem; každý den je navštěvuje něco kolem dvou tisíc unikátních IP adres (měsíčně i ke dvaceti tisícům) a celkem v nich své texty publikovalo skoro 200 autorů, s nimiž opravdu rád tvořím – některé jejich příspěvky vycházejí okamžitě, na jiných pracujeme, vylepšujeme je nejen po stránce obsahové, ale především stylistické, jelikož není snadné formulovat komplexní myšlenku v několika větách. Chcete také psát, ale váháte, zda na to máte? Není se čeho bát; zaregistrujte se a posílejte mi své texty – společně je dotáhneme k oboustranné spokojenosti, a navíc se u toho něco naučíme.

Kanál Svobodného přístavu

Kanál Svobodného přístavu má na YouTube skoro 16 tisíc odběratelů; další nás poslouchají jako podcasty či sledují na Odysee (blockchainovou konkurenční platformu k YouTube). Stále vycházejí další a další videa (krom Studia máme i další programy); nově v něm vycházejí také krátká videa s Timem.

Ježek bez klece

Když jsem do Ježka přicházel, byl pro mě nejsvobodnější (či nejméně nesvobodnou) školou v ČR; tou v mých očích stále je, učím se v něm o svobodě, spontánním řádu, decentralizovaných systémech a anarchii tempem, o kterém se mi nikdy dřív nesnilo – spojuji všechny své teoretické znalosti s praktickým životem v sebeřízeném prostředí. Dnes pro mě však znamená mnohem víc; vnímám Ježka jako rodinu, domov, bezpečný přístav i jako místo, kam prostě patřím. Občas dostávám nabídky jít učit do jiných škol založených na podobných principech; a i když mě těší, že o mě mají zájem, navíc jsou kolikrát výrazně blíž Praze, neumím si představit, že bych jim kývl.

V Ježku jsem poznal – mezi děcky i dospěláky – lidi, kteří se stali součástí mého života, patří do něj a fungujeme spolu bez ohledu na to, jestli jsme ve škole či mimo ni; v případě Ježka se beztak stírá hranice mezi žitím a chozením do školy. Neustále si s láskou procházíme radostí, bolestí, smutkem, slzami; a mluvíme, poznáváme se, učíme se, tvoříme naše vztahy i životy. Často slýchávám – dokonce i od lidí z komunity kolem sebeřízeného vzdělávání – že děti nemají být našimi kamarády jako dospělí; a čím dál víc s tím nesouhlasím, neboť jsem stále silněji přesvědčen, že věk je jen číslo. Mým nejmladším kamarádkám je 11 a 12 let; potkáváme se ve škole i mimo ni, v létě jsme třeba byli s nimi a Gabrielou (ředitelkou školy) na dovolené. Necítím za ně žádnou odpovědnost či snad potřebu je vychovávat nebo něco učit; učíme se od sebe vzájemně, ale je na každém z nás, co si z toho vezme. I když mají méně životních zkušeností, naše vztahy jsou rovnocenné; a vlastně je pro mě nepředstavitelné vnímat je jakkoliv jinak.

Gabriela a Urza s láskou ke svobodě a učení (se)

Během roku 2023 jsme s Gabrielou – zakladatelkou Ježka bez klece – objížděli celou ČR (ale zavítali jsme i na Slovensko) s desítkami besed o sebeřízeném vzdělávání, z nichž většinu jsme zaznamenali a publikovali v Kanálu Svobodného přístavu; jezdíme, kam nás pozvete. Máte-li zájem o besedu, kterou jste ochotni zorganizovat (hlavně prostory), pište. Krom již známých besed vytváříme i nový formát – v rámci některých akcí nechceme povídat o sebeřízeném vzdělání obecně, ale vždy o nějakém užším tématu; první díl – o věkově smíšených přátelstvích v Ježku bez klece – jsme se pokusili vykopnout už v roce 2023, ale nepovedlo se (dvakrát), tak snad 2024!

Už zase skáču přes kaluže

26. srpna 2021 jsem ve vysoké rychlosti na paraglidu potkal skálu; unikl jsem postupně smrti, amputaci nohy, nemožnosti chodit i životu o berlích. Podstoupil jsem řadu operací, během kterých mé nohy obdržely spoustu titanových vylepšení; poslední operace se konala v lednu 2023 a rehabilitace jsem ukončil v listopadu, tedy dva a čtvrt roku od nehody. Do roku 2024 tedy kráčím sice s bolestmi, ale bez holí; jsem dokonce (omezeně) schopen i běhu. Cítím obrovskou vděčnost; a doufám, že to takhle snad nějakých pár let vydrží!

Přednášky Svobodného přístavu

Cyklus Anarchokapitalismus, jenž běží už sedm let a jenž probíhal nejprve v Paralelní Polis, poté v klubu (de)Centrála, se v roce 2024 přesune jinam; podrobnosti ještě upřesníme, ale rozhodně pokračujeme. Krom toho pokračují naše setkání u Cherubína; stejně jako přednášky ve školách i na dalších místech. Máte-li také zájem o přednášku, určitě se ozvěte, domluvíme se (zejména jste-li škola); můžeme dorazit i s Gabrielou.

Zrzka a Matfyzák

Zrzka je víc než jedenáct let jedním z nejzásadnějších a nejvýraznějších lidí v mém životě; snad od nikoho jsem se toho nenaučil tolik jako od ní. A protože většinu našich dospělých životů na denní bázi intenzivně řešíme a analyzujeme své emoce, mezilidské vztahy a poznáváme sami sebe i sebe navzájem, rozhodli jsme se o tom točit podcast Zrzka a Matfyzák; ten získal během roku 2023 první tisícovku odběratelů. Počty posluchačů nás však netěší zdaleka tolik jako přínos pro ně, o kterém nám píší; a úplně nejlepší jsou osobní setkání! Začali jste si nás totiž zvát na různé akce či festivaly; dokonce jsme přijali pozvání na Západočeskou univerzitu. Chcete-li si s námi také popovídat, napište nám; nějak to vymyslíme!

Spontánní řád

Celý rok 2023 jsem objížděl školy založené na sebeřízeném vzdělávání a zkoumal jejich rozhodovací procesy a tvorbu pravidel; v roce 2024 v tom hodlám pokračovat, nějaké návštěvy mám už domluvené. Decentralizovanými společenskými systémy se intenzivně zabývám dobrých patnáct let; jen mě (až do nástupu do Ježka) nenapadlo, kolik se toho o nich lze naučit ve školách, kde pravidla neurčují ředitelé a zřizovatelé, nýbrž všichni zúčastnění (včetně dětí). Jelikož každá taková škola funguje trochu jinak, lze porovnávat různé přístupy; v rámci toho mě překvapilo, jak zdánlivě drobné rozdíly v zacházení s pravidly mohou mít propastně odlišné výsledky. Nějaké výstupy (z Donum Felix a Liberecké Sudbury) vyšly už během roku 2023; během roku 2024 bych rád přišel s ucelenějším zpracováním tématu.

Dům Svobodného přístavu

Dům Svobodného přístavu je další velký projekt na podporu sebeřízeného vzdělávání; tvoříme komunitu lidí podobného smýšlení, pořádáme pobyty a různá setkání. Propojení společnosti lidí kolem Svobodomu s lidmi obklopujícími Svobodný přístav považuji za velice zajímavé a pro obě sociální bubliny podnětné – akce v Domu Svobodného přístavu nabízejí zajímavou atmosféru tvořenou dle mého názoru z velké části právě propojením dvou různých (byť ne zcela odlišných) světů; máte-li Facebook, můžete se připojit do naší skupiny nebo sledovat plánované akce (momentálně je vyhlášen zimní a letní pobyt) v událostech Svobodného přístavu.

Konference Svobodného přístavu

Tématem Konference Svobodného přístavu 2023 byly drogy a zbraně; sám jsem přispěl přednáškou o podobnosti nesmyslnosti jejich regulací. Cílem konference bylo propojit dvě jinak dosti nesourodé skupiny lidí – uživatele drog a střelce – a ukázat jim, jak na ně stát úspěšně aplikoval strategii „rozděl a panuj“; to se do značné míry povedlo. Spousta lidí pochopila, že zákazy drog i zbraní jsou obhájitelné jen před neinformovanou veřejností; jakmile dojde na fakta, zhroutí se obhajoba regulací (drog i zbraní) jako domeček z karet.

Příští konference se bude konat 24. února 2024; jejím tématem budou technologie z hlediska svobody. Budeme rozebírat minulost, přítomnost i budoucnost; jednotliví řečníci byli vybráni tak, aby nabízeli technopesimistické, technorealistické i technooptimistické pohledy. Jako vždy platí, že na konferenci může přijít celkem kdokoliv „z ulice“, není potřeba hlubších znalostí tématu; tak neváhejte a zaregistrujte se!

Komiks Svobodného přístavu

Před několika lety (asi v roce 2018) jsem se rozhodl vytvořit komiks o anarchokapitalismu a sebeřízeném vzdělávání; spojil jsem se s mnoha lidmi, dal (postupně) dohromady několik týmů, abych zjistil, jak příšerně pracné něco takového je (zejména když o tom člověk nic neví). Po čtyřech letech přešlapování ve slepých uličkách se nám snad během roku 2023 podařilo vytvořit něco jako náčrt prvního dílu; pokud vše půjde, jak má, teoreticky by mohl spatřit světlo světa někdy koncem roku 2024. Komiks má tu vlastnost, že do něj zahučelo obrovské množství času a dalších zdrojů, pořád není hotový, pokračuje šíleně pomalu; a navíc je na něm vidět, jak to neumíme. Nicméně Kanál Svobodného přístavu také začal videi natočenými telefonem opřeným o hrnek a dneska máme poloprofesionální Studio; nenecháme se tedy zastavit počátečními neúspěchy a uvidíme, kam nás tahle cesta dovede. Beztak nejlepší způsob, jak se něco (na)učit, je to začít dělat. Mé velké díky za tvorbu komiksu patří scénaristce Jítě (a víc než za komiks děkuji za všechny ty krásné chvíle) a grafičce Janě (také děkuji za IG a merch Přístavu).

Rozpočet Svobodného přístavu

Přístav měl v roce 2023 značné výdaje; jednak vše zdražilo kvůli inflaci, také jsme stěhovali Studio, prováděli technologický upgrade, a navíc měníme místo pro pořádání konference, která je teď několikanásobně dražší. Inflace zároveň dopadla na naše podporovatele, takže mnozí z nich – zejména ti menší – museli snížit své příspěvky; podpora Přístavu je bohužel v takových situacích luxusní statek, takže bývá snížena či škrtnuta mezi prvními položkami. Válka na Ukrajině zase způsobuje, že někteří z větších podporovatelů přesouvají svoje zdroje na charitu z ostatních projektů právě na pomoc Ukrajině; v důsledku toho i oni snižují či ruší své příspěvky. Vzrostly nám výdaje a poklesly příjmy; máme rezervy, ale nejsou bezedné.

Zvažujete, že nás začnete podporvat? Již tak činíte a máte možnost i chuť zvýšit své příspěvky? Teď je ta pravá chvíle pro podporu Svobodného přístavu! Říkám to už pár měsíců; a pořád je to pravda – díky moc všem, kdo příspěvky navyšují, jen se to tím bohužel úplně neřeší, protože někteří musejí zase snižovat. Situace se pomalu zlepšuje, ale zatím není ideální; moc prosím, setrvejte. Děkujeme!

Volby

Prezidentských voleb jsem se neúčastnil; na kandidaturu nemám věk a volit mi přišlo zbytečné, navíc jsem byl v Ježku. V souvislosti s existencí politické strany Urza.cz: Nechceme vaše hlasy; ke svobodě se nelze provolit. Odmítneme každou politickou funkci; nechceme totiž lidem nařizovat, jak mají žít. Máme jinou vizi. Jdeme jinou cestou – najdete ji na webu www.urza.cz. a využitím voleb Svobodným přístavem k propagaci anarchokapitalismu ke mně doputovala řada dotazů, zda hodlám kandidovat na prezidenta v roce 2028. Dlouho jsem odpovídal záporně, protože 50 tisíc podpisů mi přišlo jako příliš velký náklad; dokud nepřišel Tim Kožuchov s nápadem na zajímavý projekt… A tak jsme začali pracovat na využití příštích prezidentských voleb k propagaci anarchokapitalismu (a tentokrát nám to ještě krásně sedlo na téma práv dětí a sebeřízeného vzdělávání); myslím, že se o naší práci budete postupně dozvídat více.

Urza.cz

Stránky Urza.cz mají (už dlouhodobě) každodenní návštěvnost v jednotkách tisíc unikátních IP adres, měsíční pak v desítkách tisíc. Ačkoliv už několik let doufám, že dokončím jejich reimplementaci, přes ostatní – pro mě zajímavější – aktivity vždy stihnu udělat každý rok jen kousek; a letos to (zejména po nástupu do Ježka) byla docela bída. Ale určitě nelituji; naopak se snažím v životě dělat vždy to, co mě nejvíc baví a naplňuje, což se nakonec velice často ukazuje jako právě to, co bylo nejvíc potřeba.

Mises.cz

S Terezkou stále spravujeme i web Mises.cz. Pořád platí, že nám můžete posílat své texty, i pokud si třeba úplně nevěříte jako autoři; moc rád s Vámi Vaše texty projdu, udělám korekturu (gramatickou, slohovou, myšlenkovou…) a můžeme je společně ladit tak dlouho, jak bude potřeba (texty vždy zveřejňujeme, až když jsou obě strany spokojené). Hodně mě to baví a vidím v tom smysl; mimo jiné i proto, že to řada autorů, se kterými jsme takto pracovali, označila za přínosné.

Životní výzvy

Jednou z hlavních výzev roku 2023 bylo nějak skloubit můj život v Praze (už tak dost vytížený) s novým životem v Ježku bez klece; to zahrnovalo spoustu kroků úplně špatným směrem, abych mohl postupem času krůček za krůčkem objevovat, jak to dělat dobře. Krom šíleného spánkového dluhu a nočních cest po D1 s Red Bully a protahovacími protispánkovými zastávkami (toto se mi snad už podařilo odbourat), které nebyly moc dobré pro tělo, jsem pro nedostatek času dal zabrat i svým vztahům, na kterých mi opravdu záleží; nejhorší na tom bylo, že jsem si to vlastně do podzimu ani neuvědomoval. Od té doby se snažím vše napravit; a jsem fakt nekonečně vděčný, že mám kolem sebe lidi, kteří mě přijímají se všemi chybami, které mám… Děkuju.

Závěr

Rok 2023 mi dal opravdu hodně; připadá mi, že se posunuju (v poznávání sebe i světa kolem) šíleně rychle vpřed. Možná rychleji než kdy dřív; a snad poprvé cítím, že je to možná víc, než stíhám efektivně zpracovávat. Je to vlastně zvláštní pocit; jsem natolik fascinován poznáváním vnitřního i vnějšího světa, že se vše děje tak rychle, až možná potřebuju zvolnit – ale chci to vůbec? A není to jen nějaký podvědomý odpor proti něčemu z toho, co objevuju? Vážně nevím; a ani nevím, jak to zjistit. Ale vím jistě, že mě bude hodně bavit to zjišťovat.

Cítím velkou vděčnost za život, který jsem dostal, za místo na tomto světě; jsem vděčný všem, kdo tu se mnou jsou – mým blízkým, kteří jsou přímo u mě, svobodomyslným lidem, kteří se mnou tvoří (přímo v Přístavu či Ježku nebo nepřímo v tom smyslu, že dělají pro svobodu cokoliv jiného), všem ostatním lidem, které mám jakýmkoliv způsobem v životě, protože mě vždy posouvají, ale také Bohu, který je v tom všem…