„Gamechanging“ year 2016 xD
Ti, kdo mě znají, vědí, že již více než osm let píši o volnotržní anarchii, ekonomii, politice a státních zásazích; texty o čemkoliv jiném publikuji jen velmi zřídka (a mezi těmi stovkami, které jsem napsal, by se tyto daly spočítat na prstech jedné ruky), neboť jsem nikdy neměl potřebu cokoliv jiného sdělovat lidem, kteří mě neznají, mimo jiné proto, že si ani neumím představit, proč by je to vůbec mohlo zajímat. Leč evidentně zajímá, neboť se mě často ptají, a například článek o tripu byl též velmi populární (oproti mým očekáváním); rozhodl jsem se tedy své každoroční balancování na závěru neuvěřitelně zajímavého roku 2016 letos provést veřejně. Budou se zde míchat své životní postřehy, zkušenosti, zážitky, značná část z nich budou samozřejmě libertariánské projekty, neboť takový už je můj život; píši si však hlavně pro sebe, nemyslím, že to bude pro většinu z vás zajímavé, leč to jsem si myslel i u jiných věcí, kde se nakonec ukázal opak… nemůžete však říci, že jsem vás nevaroval xD
Během roku 2016 jsem toho emocionálně (i jinak) prožil více než snad za půl života dohromady; ale čím začít? Asi to vezmu chronologicky…
Stoky a můj web
Povedlo se mi vybudovat Stoky tak, že na své dílo mohu již být trochu hrdý; během letoška je navštívilo bezmála padesát tisíc unikátních IP adres (loni ani ne dvacet). Zatímco ještě v lednu je četlo takových sto lidí denně, dnes již to bývají každý den velké stovky, někdy i přes tisíc (unikátních IP adres); a jde-li o počet kliknutí (ten narůstá hlavně s diskusemi), tak tam už jsme na milionové hranici (oproti loňským sto padesáti tisícům).
Stoky také způsobují celkový nárůst čtenosti celého webu www.urza.cz, zejména pak jeho nejdůležitější části ankap.urza.cz, jež je skoro statická (ale ne zcela, obsah tam přibývá, jen velmi pomalu); mám z toho radost a naplňuje mě to, neboť šíření myšlenek o bezstátní společnosti jsem zasvětil značnou část svého života a těší mě, když se to daří.
Drogy
V létě jsem si ošklivě zlámal pravou ruku, nicméně všechno zlé je k něčemu dobré: Vzal jsem si na několik týdnů dovolenou, během které jsem se zázračně léčil; a experimentoval s drogami. Zde si dovolím vložit několik důležitých upozornění: Nedoporučuji nikomu brát drogy, o kterých si nejprve nezjistil mraky informací (dnes je toho plný Internet, takže to není nic složitého); nedoporučuji nikomu brát drogy, není-li mentálně i fyzicky v pořádku; nedoporučuji nikomu brát drogy, nemá-li vyřešený život; nedoporučuji nikomu brát drogy, není-li si naprosto jist, že se ovládne si nedat znovu, i kdyby to bylo skvělé.
Těmi experimenty jsem si více méně potvrdil, že většina drog není nic pro mě (výjimku tvoří halucinogeny): Tak třeba pervitin člověku dodá pocit síly, sebevědomí, víru ve vlastní schopnosti a motivaci být aktivní… co se mě týče, je to takový hodně kvalitní RedBull, po kterém nemusím spát a oplývám energií, všechny ty ostatní vlastnosti už mám i ve střízlivém stavu; extáze učiní člověka plným lásky a vřelosti k ostatním, což jsem též za střízliva, takže opět žádná změna, jen další vylepšený RedBull. Halucinogeny mi však připadají velmi zajímavé a umožňují zkoumání sebe sama skrze nahlížení do jinak nepřístupných zákoutí mysli; jsem však člověk extrémně vyrovnaný, šťastný, sebejistý a racionální, leč pro slabší povahy a emocionální lidi tyto drogy nemusí být procházkou růžovým sadem, ale bažinou nekonečné temnoty (což jsou někdy i pro mě, nicméně já si nakonec užívám i tu bažinu a jsem za ni rád).
Nejzázračnější z drog je pro mě však stále LSD; krom obecného popisu, jenž jsem sepsal na začátku roku, se zde podělím i o nějaké konkrétnější zážitky, které nějakým způsobem změnily můj život. První letošní trip (ten silvestrovský, o kterém jsem psal) mi umožnil zažít depresi, znechucení světem i sebou samým, beznaděj; nic podobného jsem předtím (a zatím ani potom) necítil, jednalo se o úžasný zážitek, jenž mě udělal lepším člověkem, neboť teď lépe rozumím lidem, pro něž jsou tyto stavy součástí běžného života.
Na druhém tripu jsem prožil něco jako spirituální zážitek, splynutí s přírodou a vytvořil si k ní silný vztah, jenž mi vydržel i poté, co účinek drogy zmizel; ne že by to nějak změnilo to, co jsem viděl a cítil dřív, ale rozšířilo mi to obzory, teď dokáži vnímat i krásu, která mi předtím unikala. Tento zážitek též výrazně změnil můj životní styl, neboť jsem během něj začal považovat svou tělesnou schránku za důležitější než dříve; o této proměně možná napíši někdy v budoucnu více.
Nevyzpytatelné cesty 110
Představte si, že se ve vašem životě objeví osoba, od které zpočátku nic neočekáváte, neboť třeba žije životním stylem, jenž vám mnoho neříká, ale pak zjistíte, že se od ní můžete učit, rozvíjet svou osobnost, posouvá vás vpřed v sebezdokonalování, je vám inspirací, vytvoříte si k ní velmi blízký vztah, stanete se skutečnými přáteli a najednou si uvědomíte, že vlastně svým vzorem ovlivnila váš život a vaši osobnost tak moc jako nikdo jiný (krom vás samotných); ačkoliv toto prožívám již roky, až letos jsem zjistil, že totéž (hlavně to učení se a sebezdokonalování) v obdobné míře zažívala i ona, což mě překvapilo. Od doby, co jsme si to dali jasně najevo, se náš vztah ještě prohloubil a předáváme si do života ještě víc.
Proč to píši? Co z toho plyne? Inu, jednak je fajn o vztazích přemýšlet a uvědomovat si, co pro nás znamenají, ideálně dřív, než je ztratíme a zjistíme to, když už je pozdě, mluvit se svými blízkými a dát jim najevo, co pro nás znamenají; především chci však poukázat na to, jak moc se můžete naučit od člověka, jenž je úplně jiný snad ve všem. Jste-li schopni vzájemného respektu a neodsuzování na základě odlišnosti, jiných hodnot i zvyků, nakonec budete možná překvapeni; můžete pak totiž rozvíjet aspekty vaší osobnosti, o kterých jste ani nevěděli, že by mohly být pro váš život důležité.
Hudba
Dlouhá léta miluji rock (Queen, Pink Floyd, Deep Purple, Led Zeppelin, The Rolling Stones, Van Halen, AC/DC, Guns N' Roses, The Stooges…) a vážnou hudbu (Ludwig van Beethoven, Wolfgang Amadeus Mozart, Antonio Lucio Vivaldi, Pyotr Ilyich Tchaikovsky…); ne že bych nic jiného nikdy neposlouchal, umím ocenit dobrá díla v téměř každém stylu, nemám moc rád takové to škatulkování a úplně nerozumím lidem, kteří mají svůj styl a všechno ostatní paušálně odmítají, leč drtivá většina hudby, jež se líbila mně, patří právě do rocku či klasické hudby. I to se letos změnilo; k rocku i klasické hudbě mám pořád stejný vztah a stejným způsobem mě naplňuje, ale navíc jsem objevil krásy muziky elektronické, jež mi dříve neříkala vůbec nic.
Je velmi zvláštní, že tytéž skladby, jež ve mně dříve nevyvolávaly nic zvláštního, nyní dokáží rozbouřit mé emoce; jak se to stalo? Těžko říci; vliv na to mají rozhodně drogy (leč mé pozitivní vnímání elektronické hudby zůstalo otevřené i ve střízlivém stavu) a určitě právě ona osoba, o které jsem psal výše. Ačkoliv to, co ve mně vyvolává rock, se dramaticky liší od toho, co ve mně vyvolává klasika, což se opět zásadně odlišuje od toho, co cítím při poslechu muziky elektronické, a jsou to tři úplně odlišné světy, všechny z nich nyní miluji; ať už jde o Glitch Mob, Pendulum, Seven Lions či Black Sun Empire, obohacují mě… a jsem zvědavý, co všechno mi přinese budoucnost.
Ludwig von Mises Institut
Přebírám pod svou správu Ludwig von Mises Institut, respektive jeho web (ostatní jeho aktivity přejdou po hlavičku Liberálního institutu); Dominik Stroukal (a další) se taktéž přesouvají do Liberálního institutu, někteří mají v životě na práci jiné věci než boj proti státu, takže v jádru LvMI zbudu už jen já s Terezou (autoři samozřejmě zůstávají, pouze to jádro lidí, již se o LvMI starali, se přesouvá jinam). Snad se nám podaří zachovat současnou kvalitu; i proto tvořím pro LvMI nový web.
Labyrint světa (ale krásného)…
Po letech strávených v polyamory vztahu ve společné domácnosti s přítelkyní a manželkou se naše cesty rozdělily rozchodem a rozvodem; a ačkoliv zde nechci rozebírat důvody, které k tomu vedly, rád bych se pozastavil nad tím, kolik lidí po rozchodu či rozvodu mluví o „ztracených letech“ a podobně, neboť já to cítím vlastně naopak. Těch deset let s manželkou a skoro pět s přítelkyní vnímám jako nádherná léta svého života; obě dvě můj život nesmírně obohatily, za což jsem jim velmi vděčný, navíc vím, že ony to cítí stejně. A ačkoliv už nejsme partneři, stále k sobě chováme vřelé city a zůstáváme přáteli; a to rozhodně není prázdná fráze, naše životy se rozhodně nerozdělují.
Když se nad tím tak zamýšlím, mám vlastně dobré vztahy s každou svou bývalou přítelkyní; proč? Já vlastně nevím, proč by ne; chodím-li s někým, pak je krom partnerky zároveň i mou kamarádkou a vážím si jí nejen coby ženy-na-vztah, ale především jako člověka. Velmi totiž záleží na tom, jakým způsobem druhého milujeme; jednak milujeme jeho samého pro osobnost a kvality, které má, vidíme jej a milujeme to, co vidíme, ale krom toho také samozřejmě milujeme i to, čím je pro nás, co nám dává, milujeme vztah s ním. A čím více milujeme tím prvním způsobem, člověka pro něj samého, tím spíše můžeme i po ukončení vztahu zachovat dobré vztahy a kamarádství; naopak čím více naší lásky je zaměřeno na to, co nám náš partner dává místo na něj samotného, tím spíše se začnou lidé po ukončení vztahu nenávidět.
…a ráj srdce
Potkal jsem ženu, kterou miluji, žiji s ní, považuji ji za ideální partnerku a chci s ní být; napsal bych více, ale myslím, že by si nepřála, aby si to mohl každý přečíst. Zmíním tedy jen tolik, že je stejně jako já anarchokapitalistka, poznali jsme se v Ludwig von Mises Institutu a podnikáme spolu mnoho libertariánských aktivit, ta momentálně nejviditelnější je asi KANÁL SVOBODNÉHO PŘÍSTAVU a právě LvMI; časem však představíme i výsledky dalších xD
Přednášky o anarchokapitalismu v Polis
Nadšeně jsem přijal nabídku Paralelní Polis, abych každé dva týdny na jejich půdě přednášel o anarchokapitalismu; též mě potěšilo, že tuto aktivitu nazývají svým „core programem“. Všichni jste samozřejmě zváni (ten cyklus přednášek by měl trvat několik měsíců); kdo nemůže, pro toho budou vycházet záznamy v KANÁLU SVOBODNÉHO PŘÍSTAVU. Tato aktivita pro mě hodně znamená, neboť se jedná o skvělou příležitost k propagaci myšlenek a idejí, které považuji za důležité; na přednášky chodí hodně lidí, část z nich sice mé názory v zásadě sdílí, ale pořád mluvím k velkým desítkám lidí, již nejsou ani libertariáni, což je skvělé. V publiku lze mimo jiné najít i anarchisty všech možných barev, včetně anarchokomunistů; několik z nich ke mně po přednášce přišlo a nabídli mi diskusi s „jejich“ kandidátem na jejich (či neutrální) půdě mimo anarchokapitalistickou Polis, což jsem s radostí přijal, tak uvidíme, co z toho bude xD
Svoboda učení >
Již od malička jsem měl odpor k vynuceným autoritám; s těmi se člověk většinou prvně setká ve státním vzdělávacím systému. Jejich role se mi nelíbila, proto jsem se sám k dětem rozhodl chovat jinak (jak to jen šlo), nejprve jako oddílový vedoucí, pak coby rodič tří dětí a nakonec i v rámci povolání učitele na soukromém gymnáziu, kde jsem učil programování a matematiku na částečný úvazek; a nebylo to vždy snadné, nenechavé prsty státu zejména v této oblasti sahají daleko. Později, když jsem začal vidět státní propagandu a indoktrinaci dětí v širších souvislostech, začal jsem téma svobodného vzdělávání vnímat nejen osobně, nýbrž i jako naprosto klíčový a nejdůležitější bod v boji proti státu; když se tedy před několika lety objevila Svoboda učení, byl jsem nadšen, propagoval jejich snahy, odkazoval na ně a snažil se je všemožně zviditelnit, leč o nějaké osobní setkání s nimi jsem nejevil příliš zájmu (důvodem bylo úsměvné nedorozumění v komunikaci).
Když však nejde Urza ke Svobodě učení, musí Zdeňka Staňková (z SU) k Urzovi xD; jednoho krásného dne mě kontaktovala, sešli jsme se a překvapivě rychle se stali přáteli, hlavou mi běžela má oblíbená myšlenka: „Život má větší představivost, než si nosíme ve svých snech.“ Netrvalo dlouho a poznal jsem i další členy Svobody učení, již se ukázali býti lidmi dle mého gusta; prostředí uvnitř této iniciativy je mi tak vlastní a příjemné, že jsem se rozhodl vstoupit a SUnout hranice vzdělávání s nimi xD; je to trochu jako sen, neboť jsem člověk velmi vřelý a ostatní libertariáni většinou bývají na můj vkus trochu rezervovanější, než bych si přál… a zrovna ve Svobodě učení, jejíž aktivity považuji na české libertariánské scéně za asi nejdůležitější, se nacházejí přesně lidé mé krevní skupiny. >
Další aktivity a skvělý život
Krom výše uvedených libertariánských aktivit, jsem během roku využil i nejrůznějších jednorázových či občasných možností, jak oslovit lidi myšlenkami na svobodu: pomáhal jsem Libertariánskému institutu Romana Kříže; přednášel jsem o anarchokapitalismu na největším pražském gymnáziu (Budějovická); vystoupil jsem v pořadu Máte slovo a hájil tam svobodu podnikání; spolu s přítelkyní navazujeme spolupráci s Liberálním institutem (to je něco jiného než Libertariánský institut xD); několika lidem jsem pomáhal bojovat s uniformovanými opicemi, státním aparátem a jeho dopravní buzerací; podílel jsem se na testování D-FENSova nového webu; spočítal jsem cenu státu a sepsal definice některých pojmů, které libertariáni často používají a mnozí si pod nimi představují něco jiného.
I v osobním životě jsem naprosto šťastný a spokojený; vše se ubírá tím nejlepším směrem, jaký si vůbec umím představit. Obklopují mě mí blízcí, kterých si nesmírně vážím; mám v životě nesmírně moc lásky a porozumění v opravdu kvalitních vztazích s lidmi kolem sebe (zajímavé mimochodem je, že během poslední pár let se z téměř všech mých přátel v důsledku diskusí se mnou stali anarchokapitalisté, případně alespoň libertariáni xD). Pravdou je, že rok 2016 byl dost divoký a absolutně „gamechanging“; rok 2017 bych si přál klidnější… a aby v něm pokračovaly všechny ty úžasné věci, jež letos započly.
Miluji život; a život miluje mě xD