Rok boží milosti, růstu a pozná(vá)ní 2022

Už dlouho věřím, že žiji požehnaný život; a každý další rok tuto víru potvrzuje. Cítím nekonečnou vděčnost Bohu, (nejen) tomuto světu, sobě i svým blízkým, kteří při mě stojí v dobrém i zlém. Užívám si svého privilegia narodit se jako člověk do dnešní doby na tohle místo; jsem nepopsatelně šťastný za možnost prožívat, cítit, vnímat, přemýšlet…

I letos – jako každý rok – sepisuji svou novoroční bilanci. Před sedmi lety jsem se rozhodl jednu publikovat; a protože vidím, že nacházejí své čtenáře, dělám to od té doby každoročně (přečíst si je můžete tady: 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021). Moc mě těší je zpětně pročítat; pozoruji při tom zajímavý jev: Kdykoliv se pokusím vymyslet, co by mě mohlo čekat v budoucnu, nikdy nevymyslím nic tak fascinujícího a úchvatného, co potom doopravdy přijde; i když vím, že vždy „mířím“ níž, nikdy se mi zatím nepovedlo trefit míru toho, jak dobré to ve skutečnosti bude. I proto tak souzním s větou, kterou prý kdysi řekl Kryštof Kolumbus: „Život má větší představivost, než si nosíme ve svých snech.“

Než se začnu věnovat jednotlivým událostem více méně v pořadí, jak se udály, rád bych vypíchl to nejdůležitější; a tím je pro mě letos začátek působení v Ježku bez klece – škole tak svobodné, jak jen naše legislativa umožňuje. To místo je pro mě ostrovem lásky a svobody. Ještě před rokem bych si neuměl představit, že se pro mě stane rodinou ještě někdo krom mých nejbližších, se kterými žijeme v naší „smečce“; Ježek mi však přirostl k srdci tak moc, že se mi stává druhou rodinou. Nemluvě o tom, že míra mého chápání a porozumění svobodě v tom prostředí roste ještě mnohem rychleji, než bych čekal.

Rád bych také poděkoval svým nejbližším za vše, čím spolu procházíme a co všechno zvládáme; jsem opravdu vděčný za podporu a přijetí, které od Vás neustále cítím. Občas se však představy o životě milovaných lidí začnou lišit, a jejich cesty se rozdělí; to potkalo i mě s Terezkou, takže se rozvádíme. Spousta lidí se za rozvody (či rozchody) stydí, případně je vnímají jako selhání, či dokonce své rozpadlé vztahy nazývají ztraceným časem. Já to tak rozhodně necítím ani trochu; naopak jsem rád za ty roky, které jsme spolu prožili, i za vše, co jsme spolu vybudovali (ve Svobodném přístavu spolu budeme pokračovat i nadále). Díky.

Už zase (skoro) skáču přes kaluže

Do roku 2022 jsem vstoupil – nebo spíš vjel – jako vozíčkář; abych se hned během prvních měsíců postavil, zrehabilitoval, rozchodil a překonal všechna možná i nemožná očekávání sebe, svého okolí, doktorů i fyzioterapeutů. Dnes už téměř normálně chodím; a to bez holí. Není to jako dřív (což nejspíš nikdy nebude), ale rozhodně mi to víc než stačí ke šťastnému a spokojenému životu; dokonce umím i trochu popoběhnout (byť je tento „běh“ zatím pomalejší než chůze; ale i to se může časem změnit). Čeká mě ještě minimálně jedna velká operace (vlastně to budou tři zákroky v jedné narkóze), ale ta už snad současnou situaci jen zlepší; pak další bolest fyzioterapie, cvičení, dřina – a těšení se, co z toho vypadne! I tady cítím potřebu poděkovat; jednak svému úžasnému fyzioterapeutovi Janisovi (se kterým si navíc vždycky dobře popovídám), ale především těm, kdo se o mě letos nejvíc starali a pomáhali mi, když jsem byl nemohoucí – díky J, R i A.

Ježek bez klece

Když jsem loni na podzim ležel rozmlácený v nemocnici, velkou oporou mi byla Gabriela, zakladatelka Ježka bez klece – školy tak svobodné, jak jen naše legislativa umožňuje; krom spousty krásných slov a síly mi jednoho dne poslala i tuhle zprávu: „Čau Urzo, pojď učit k nám na gympl, co? 😉“ Tou větou ve mně získal velice konkrétní podobu pojem „nabídka, kterou nelze odmítnout“; a tak se daly do pohybu věci, které změnily můj život (od již tak skvělého k ještě lepšímu).

Na jaře jsem prošel nejdelším přijímacím pohovorem v životě, byl jednohlasně přijat děcky i dospěláky; a i když má očekávání byla (chtě nechtě) velice vysoká, realita je jednoznačně překonala. Už jen to prostředí tvořené lidmi nakloněnými svobodě pro mě bylo od samého začátku tak inspirující, že jsem tam rovnou strávil půlku prázdnin stěhováním místností a přípravou školního roku; sice jsem sotva chodil, takže ode mě nikdo nic neočekával, ale pomáhal jsem, jak se dalo, a užíval si čas s lidmi, jichž jsem si začal brzy vážit (zdaleka nejen pro jejich vztah ke svobodě) a pustil si je k sobě blíž, než pro mě bývá obvyklé. Moc se mi líbilo, že tam s námi o prázdninách byla i děcka; spousta z nich totiž nemá ráda prázdniny a víkendy, protože není škola – umíte si tohle představit ve státním sektoru?

Můj původní plán byl jezdit do Ježka na tři dny v měsíci; jenže mi působení tam dává tak velký smysl, že trávím v Brně tak třetinu všeho času (v Ježku tedy částečně bydlím, protože se nemá smysl pořád vracet do Prahy). Jelikož jsme si tu všichni – od ředitelky přes učitele až po pětiletá děcka – rovni, nikdo nemá větší slovo než kdokoliv jiný, vznikají mezi námi rovnocenné vztahy; nejsem tu pro děti tím, koho si běžně přestavujeme pod slovem učitel – neříkám jim, co mají a nemají dělat – jsem jedním z nich, kamarádíme se, fungujeme společně, učíme se jeden od druhého. Proces učení tady rozhodně neprobíhá ani trochu jednostranně; ba naopak, mnohá děcka jsou mi velkými učiteli – což myslím naprosto vážně, nejedná se o prázdná slova, díky některým z nich se životně a lidsky opravdu posouvám, za což jsem jim vděčný.

Svobodný vzdělávací systém jsem vždy akcentoval jako nejdůležitější aspekt svobodné společnosti; během mého působení v Ježku se mi názor na to poněkud posunul – svobodné vzdělávání vnímám jako ještě mnohem důležitější než dřív. Obávám se, že nikomu, kdo v podobné škole nestrávil nějaký čas, nejsem schopen dostatečně pochopitelně předat rozdíl mezi dětmi, o kterých rozhodují jejich učitelé, a dětmi, které o sobě rozhodují samy; mohu však říci, že je obrovský a projevuje se ve více ohledech, než by člověk čekal. A zatímco pro studenty běžných gymnázií, kde občas přednáším, je neexistence státu typicky něco těžko představitelného, co určitě nebude fungovat (a je třeba vymyslet proč), děcka v Ježku si dokáží anarchokapitalismus vizualizovat velice snadno; dokonce jsem se setkal s postřehem, že to je vlastně „Ježek rozšířený na celou společnost“.

Fascinující mi na Ježku bez klece připadá i konsensuální proces přijímání pravidel a rozhodování; nemáme demokracii, nepřehlasováváme se – s každým přijatým řešením, rozhodnutím, pravidlem či událostí musejí být v souladu všichni bez výjimky (bez ohledu na věk). Krom Ježka jsem se rozhodl navštěvovat i další podobné školy, kde pravidla vznikají zespoda; čas strávený v takových institucích mi opravdu hodně (víc, než bych čekal) pomáhá v porozumění spontánnímu řádu a polycentrickému právu. Navíc si i mezi školami s konsensuálním rozhodováním všímám obrovských rozdílů vyplývajících z důsledků rozdílnými nakládání s pravidly; ta mohou být kodifikována písemně (jako třeba v Donum Felix) či předávána ústně (tak to děláme v Ježku bez klece). Zaujalo mě to natolik, že se tomu hodlám věnovat v příštím roce; a nejspíš ode mě můžete na toto téma očekávat i nějaký výstup.

Studio Svobodného přístavu

Studio Svobodného přístavu stále považuji za vlajkovou loď Kanálu Svobodného přístavu; a nepřestáváme tvořit! Jedním z letos nejsledovanějších dílů byl rozhovor s Filipem Turkem; a z dalších známějších tváří do Studia zavítali například Jan Dobrovský, Mojmír Hampl či Standa Hruška. Nemohu nezmínit debatu se socialistou Timem Kožuchovem, za kterou mi někteří přispěvatelé zrušili podporu; následovala však debata s libertariánem Timem Kožuchovem poté, co díky našim rozhovorům změnil názor. I proto věřím v dialog; a i kdyby mě to mělo připravit o peníze, povedu jej dál. Z témat týkajících se mého oblíbeného vzdělávání bych vypíchl Líného učitele; a nemohu si odpustit livestream s Gabrielou. Z lidí, které mám opravdu rád (ať už jako blízké přátele nebo kolegy v šíření myšlenek svobody), bych rád vypíchl Karolínu, Honzu a Petra Bartoně. Pro mě osobně pak mělo význam ještě video o vědě a víře; trochu netradiční téma na 150. díl Studia.

Stoky Svobodného přístavu

Stoky smrdí na webu Urza.cz už osmým rokem; denně je navštíví typicky něco mezi tisícem a dvěma tisíci unikátních IP adres. Jejich loňská reimplementace alespoň částečně pomohla vyřešit problém s trolly v diskusích bez nutnosti mazat jejich příspěvky či jmenovat moderátory; to podle všeho motivovalo některé autory k další tvorbě (celkem jich máme přes 160 a má vlastní tvorba tvoří dlouhodobě menšinu textů ve Stokách).

Kanál Svobodného přístavu

Kanál Svobodného přístavu má na YouTube 14 tisíc odběratelů; další nás poslouchají jako podcasty či sledují na Odysee (blockchainovou konkurenční platformu k YouTube). Stále vycházejí další a další videa (krom Studia máme i další programy); nově v něm vycházejí také besedy s Gabrielou.

Přednášky Svobodného přístavu

Příští přednáška z cyklu Anarchokapitalismus (ten probíhal nejprve v Paralelní Polis, nyní v klubu (de)Centrála) bude mít pořadové číslo padesát; zároveň tento cyklus běží již šest let. Krom toho pokračují naše setkání u Cherubína; stejně jako po covidu začínám opět dostávat pozvánky do škol.

Zrzka a Matfyzák

Vztah se Zrzkou považuji za jednu z nejsmysluplnějších věcí v mém životě. Budujeme jej už přes deset let; během té doby jsme se naučili něco o emocích (a jejich logické analýze), sebepoznání, seberozvoji i vztazích. Když jsme zjistili, že to zajímá lidi v našem okolí (a naše postřehy jsou pro ně užitečné), rozhodli jsme se o tom začít natáčet podcast Zrzka a Matfyzák; ten sleduje stále víc lidí – v roce 2023 snad dáme první tisícovku. Počty posluchačů nás však netěší zdaleka tolik jako přínos pro ně, o kterém nám píší; a úplně nejlepší jsou osobní setkání! Začali jste si nás totiž zvát na různé akce či festivaly; dokonce jsme přijali pozvání na jednu universitu – tam bychom měli vystoupit v únoru. Většinu našich besed nenahráváme; byl to Zrzky nápad, který vážně oceňuji – občas se lidé neuvěřitelným způsobem otevřou, takže se bavíme o traumatech třeba ze zneužívání, posedlostních vztahů, znásilnění, týrání a podobně – je to však hodně situační a dost závislé publikum od publika. Jedno veřejné vystoupení jsme přeci jen nahráli; lidé se však – nejspíš i kvůli záznamu – drželi víc zpátky.

Dům Svobodného přístavu

Jelikož jsme se ve Svobodě učení nedokázali dohodnout na provozu Svobodomu, koupil ho Svobodný přístav; ten jej letos pokřtil coby Dům Svobodného přístavu. Jedná se o další velký projekt na podporu sebeřízeného vzdělávání; tvoříme komunitu lidí podobného smýšlení, pořádáme pobyty a různá setkání. Propojení společnosti lidí kolem Svobodomu s lidmi obklopujícími Svobodný přístav považuji za velice zajímavé a pro obě sociální bubliny podnětné – akce v Domu Svobodného přístavu nabízejí zajímavou atmosféru tvořenou dle mého názoru z velké části právě propojením dvou různých (byť ne zcela odlišných) světů; máte-li Facebook, můžete se připojit do naší skupiny nebo sledovat plánované akce v událostech Svobodného přístavu.

Konference Svobodného přístavu

Tématem Konference Svobodného přístavu 2022 byly peníze; sám jsem přispěl přednáškou o ekonomické kalkulaci, kterou považuji za velice důležitou. Konference měla dobrý dopad nejen ve smyslu, že na ni přišlo zase pár set lidí, ale také zvedla zájem o mé přednášky na téma ekonomické kalkulace; a to nejen mezi ezolidmi ze Sklenářky, ale také třeba na Universitě třetího věku na VUT v Brně (záznam vyjde brzy). Konference mají obecně schopnost k tématu přitahovat pozornost více méně na všech frontách Svobodného přístavu; a to pak vyvolává pozitivní zpětnovazebnou smyčku. Totéž platí i o nadcházející konferenci; jejím tématem budou drogy a zbraně, takže obojí řešíme ve Svobodném přístavu s předstihem (a určitě to bude i doznívat). Ač spousta lidí vnímá spojení těch dvou oblastí jako marketingový tah, ve skutečnosti jde o mnohem víc; vidím mezi nimi řadu na první pohled ne zcela zjevných – avšak dle mého názoru zásadních – podobností, které bych rád ukázal ve své přednášce. Tak neváhejte a zaregistrujte se!

Gabriela a Urza s láskou ke svobodě a učení (se)

Zeptáte-li se mě, kdo je v mých očích absolutně ryzí anarchista, jako první mě napadne Gabriela z Ježka bez klece; její práce na mě dělá velký dojem už dlouho. V uplynulém roce jsem v ní krom toho poznal i jednoho z nejbližších přátel; a to jsem myslel, že na něco takového potřebuji výrazně více času (alespoň to tak doposud vždy bylo). Protože máme na spoustu věcí velice podobný pohled (který by většina lidí nejspíš označila za radikální a mírnila nás), dobře se nám spolupracuje; a tak jsme začali společně tvořit. Jedna z věcí, které nás baví, jsou besedy o sebeřízeném vzdělávání; jezdíme, kam nás pozvete, což zatím vypadá na nějakých dvacet míst po ČR, a v březnu nás čeká i Bratislava. Máte-li zájem o besedu, kterou jste ochotni zorganizovat (hlavně prostory), pište.

Volby

Naše politická strana Urza.cz: Nechceme vaše hlasy; ke svobodě se nelze provolit. Odmítneme každou politickou funkci; nechceme totiž lidem nařizovat, jak mají žít. Máme jinou vizi. Jdeme jinou cestou – najdete ji na webu www.urza.cz. se i letos účastnila voleb; tentokrát jsme kandidovali v pražských komunálních volbách. Naším cílem ani letos nebyla politická moc, nýbrž samotná kandidatura, během níž jsme mohli prezentovat naše myšlenky. Na rozdíl od parlamentních voleb, které loni stály hodně peněz, ale přinesly ještě víc mediálního prostoru, kandidátka do komunálek je zdarma, byť nepřináší tak moc, ale pár mediálních výstupů, zvýšení návštěvnosti webu i prodeje knih se konalo; v obou případech je za mě poměr ceny ku výkonu více než dobrý. I tento rok jsem se s radostí držel svého pravidla: Když kandiduji, nevolím.

Urza.cz

Stránky Urza.cz mají (už dlouhodobě) každodenní návštěvnost v jednotkách tisíc unikátních IP adres, měsíční pak v desítkách tisíc. Ačkoliv už několik let doufám, že dokončím jejich reimplementaci, přes ostatní – pro mě zajímavější – aktivity vždy stihnu udělat každý rok jen kousek; a letos to (zejména po nástupu do Ježka) byla docela bída. Ale určitě nelituji; naopak se snažím v životě dělat vždy to, co mě nejvíc baví a naplňuje, což se nakonec velice často ukazuje jako právě to, co bylo nejvíc potřeba.

Mises.cz

S Terezkou stále spravujeme i web Mises.cz; letos proběhla jeho (naštěstí dost bezproblémová) reimplementace na vyšší verzi PHP. Pořád platí, že nám můžete posílat své texty, i pokud si třeba úplně nevěříte jako autoři; moc rád s Vámi Vaše texty projdu, udělám korekturu (gramatickou, slohovou, myšlenkovou…) a můžeme je společně ladit tak dlouho, jak bude potřeba (texty vždy zveřejňujeme, až když jsou obě strany spokojené). Hodně mě to baví a vidím v tom smysl; mimo jiné i proto, že to řada autorů, se kterými jsme takto pracovali, označila za přínosné.

Závěr

Rok 2022 byl jeden z mých nejnáročnějších; a zároveň nejlepších. Hodně jsem ztratil; ale ještě víc získal. Opravdu věřím, že žiji požehnaný život; a jsem za to nekonečně vděčný. Je mi už dávno jasné, že žádným svým činem nebudu nikdy schopen dostatečně poděkovat za ten obrovský a úžasný dar života; tak jej prostě přijímám a žiji tak nejlíp, jak dovedu. Mám se rád, miluji svůj život; a i když neustále chybuji, pořád se učím a jsem s tím vším více než spokojený, je mi v tom nepopsatelně krásně.

Děkuji svým nejbližším; opravdu moc si vážím toho, že kráčíme životem společně, že o to (a mě) máte zájem. Děkuji své nové rodině v Ježku bez klece; to, co děláme, mi dává absolutní smysl. Děkuji všem anarchokapitalistům, anarchistům, libertariánům a svobodomyslným lidem; společně děláme, čemu věříme. Děkuji všem podporovatelům Svobodného přístavu (včetně všech dobrovolníků podporujících nás nefinančně); díky Vám mohu tvořit. Děkuji všem lidem, světu, vesmíru i Bohu, že spoluutváříte můj život; je mi tu opravdu dobře.