Rozhovor pro Střední školu sociální péče a služeb
Miluška Raichlová ze Střední školy sociální péče a služeb v Zábřehu mě požádala o rozhovor pro školní časopis; a když už jsem zodpověděl její otázky, rozhodl jsem se rozhovor s jejím svolením publikovat i zde, abych využil svůj čas na dvou místech zároveň.
Můžeš popsat, pro ty co nikdy neslyšeli o anarchokapitalismu, jaká je jeho podstata?
Anarchokapitalismus je myšlenkový směr založený na svobodě, respektu k vlastnickým právům a principu neagrese, podle kterého by mělo být fyzické násilí používáno pouze k obraně, nikoliv k útoku, ani by jím nemělo být vyhrožováno například s cílem přivlastnit si plody cizí práce.
Kdy sis poprvé začal pohrávat s myšlenkou anarchokapitalismu?
Před více než deseti lety. Původně jsem byl poměrně ostrým kritikem té myšlenky, studoval jsem ji proto, abych ji mohl vyvracet. Na první pohled totiž vypadá skutečně nesmyslně; ztotožnil jsem se s ní až poté, co jsem ji skutečně pochopil, ačkoliv to, že ji chápu, jsem si myslel od začátku.
Jsi spokojený se svým životem, nebo bys na něm něco změnil?
Obojí. Jsem celoživotně extrémně spokojený se svým životem a zároveň na sobě a se sebou pořád pracuji, zlepšuji se, a tím pádem se pochopitelně i měním; ten proces je velice uspokojující.
Co je pro tebe ve vztahu dvou lidí důležité?
To záleží kterých lidí; každý je přece jiný. Směřuje-li otázka k tomu, co je pro mě důležité na partnerce, pak zejména aby byla dobrý člověk (a to nejen intuitivně, ale především uvědoměle, aby na tom cíleně pracovala a byla ochotna se aktivně zabývat etickými otázkami v teoretické rovině i jejich aplikací na svůj život), aby byla přemýšlivá a schopná věci rozebírat, v klidu a logicky o nich diskutovat bez ohledu na konvence, což souvisí i s tím, že určitě musí být schopna mi celoživotně poskytovat (především negativní) zpětnou vazbu. Tohle považuji za absolutní základ; ale je toho víc, mám na partnerku extrémně vysoké nároky. Žena, kterou miluji a se kterou žiji, je však nejen splňuje, ale překonává tak moc, že by mě to nikdy dřív ani ve snu nenapadlo.
Věříš, nebo uznáváš nějakého boha?
Jsem křesťan; ne však katolík, má víra nepodléhá žádné pozemské autoritě.
Jinak tě vidí rodina a trochu jinak tě popisují média. Jak by si charakterizoval sám sebe?
Vycházím z toho, že jsme každý svého štěstí strůjcem, strojvůdcem i strojvedoucím, ergo na sobě pracuji a rozvíjím se; neponechám přece sám sebe a svůj život náhodě, chci ho prožít nejlépe, jak jen dovedu. Nesnažím se přizpůsobit světu, ale měnit svět k obrazu svému. Jsem přemýšlivý a logicky uvažující člověk, což je má silná stránka, které využívám, ale před lety jsem seznal, že i slabina, takže pracuji na rozvoji i jiných aspektů své osobnosti – třeba na emocích a lidskosti.
Když jsme byli malí, každý z nás měl nějakou představu o tom, čím si přeje být, až vyroste a stane se dospělákem. Kým sis přál být ty?
Od malička jsem chtěl být programátorem; jsem tedy programátorem.
Baví tě čtení knih? A jaký žánr čteš nejraději, dáváš přednost odborné literatuře?
Miluji čtení nejen knih; čtu spoustu různých žánrů a většinou mívám rozečtených několik knih naráz. Oblíbený žánr vždy odpovídá tomu, na čem zrovna v životě pracuji; teď zrovna čtu především o anarchokapitalismu, etice a ekonomii, ale také literaturu, která mi pomáhá chápat lidské emoce.
V čem je demokracie špatná?
Demokracii vnímáme jako synonymum pro dobro, protože nám to tak bylo řečeno, jsme na to zvyklí a kritizovat demokracii se v dnešní společnosti nenosí (kdo kritizuje demokracii, bývá automaticky považován zastánce nějaké totalitní diktatury; jako kdyby to byla jediná alternativa). Jedna z nejhorších věcí, které si politici či občané politikům občas vyčítají, je, že jsou „nedemokratičtí“. Přitom nikdo, kdo nechce zrušit volby a demokracii, není nedemokratický. Naopak jsou všichni ti politici demokraticky zvolení! Demokracie je de facto náboženství, nad kterým se nepřemýšlí, jen se uctívá; a když lidé vidí na vlastní oči její selhání (v demokracii žijeme, takže celá naše politická scéna a situace je ukázkou demokracie v praxi), začnou tvrdit, že za to mohou voliči, populisté a všechno možné, jen ne demokracie. Přitom když někdo o komunismu (velice správně) řekne, že je to dobrý systém, je ne pro lidi, bývá to často považováno za dobrý vtip; o demokracii však lidé říkají totéž jinými slovy neustále a myslí to přitom vážně! Vždyť co jiného znamená tvrzení, že demokracie je správná, ale voliči moc hloupí, politici moc populističtí a podobně; jinými slovy to totiž znamená: „Je to dobrý systém, ale ne pro lidi.“
A co je tedy ve skutečnosti demokracie? Je to vláda většiny. Nic víc, nic méně. Co chce většina, to se stane (bez ohledu na to, zda je to správné). A protože je to prosazováno násilím skrze stát, jedná se de facto o násilný diktát většiny menšině. Kdyby se většina lidí v nějaké místnosti rozhodla, že třeba okrade menšinu, odsoudili bychom to; kdyby se tak rozhodla většina obyvatel domu, ulice, města, též by se nám to nelíbilo; kdyby se uspořádalo celosvětové hlasování o tom, co smíme a nesmíme, jak se máme chovat a jak přerozdělíme bohatství, též by to většině lidí přišlo absurdní; ale v měřítku národního státu? Ano, tam je hlasování správné; a kdo ho odmítá, je vyvrhel. Jenže v čem se liší od hlasování celosvětového či třeba městského? V ničem, je to stejný nesmysl, jen tohle má lepší propagandu a jsme na to tak zvyklí; z etického hlediska v tom však žádný rozdíl není.
Co ty a závislosti? Máš slabost pro nějakou drogu, činnost, bez které si nedokážeš představit svůj život?
Nikdy jsem nebyl na ničem závislý v tom smyslu, jak se závislosti běžně definují; když je však v otázce zahrnuta i „činnost“, pak jsem asi „závislý“ na duševní aktivitě, myšlení, seberozvoji a lásce.
Je něco, co bys chtěl našim čtenářům sdělit?
Mějte se rádi. Přemýšlejte. Zpochybňujte vše, co vymyslíte. Svůj život máte ve svých rukou. Můžete se rozhodnout, co budete do světa kolem sebe vypouštět a rozsévat; pak v tom ale budete žít. Mějte rádi sebe; a sobecky se snažte neubližovat ani lidem, se kterými máte špatné vztahy. Proč je to sobecké (a dobré)? Protože čím více budou oni frustrovaní, tím více vám budou škodit; a naopak čím víc budou spokojení, tím menší budou mít tuhle potřebu. Buďte sobci, jděte si za svým a neztrácejte svůj drahocenný čas poškozováním jiných lidí; naopak jim pomáhejte, protože z dlouhodobého hlediska se to rozhodně vyplatí.